Ozi

Tak je to tady zase – zpět k nudným zážitkům všedních dnů. Nicméně nezoufejte, pokud se Vám zalíbil náš výpravný cestopis ze vzdálených krajů, zachovejte nám přízeň, jelikož již brzy se chystáme do Ozi… Že nikdo z Vás netušíte, co to Ozi je? :-) Nedivíme se, ani my jsme zpočátku netušili, co tento neandertálský výraz znamená, učíme se zde však “kiwáčtinu“, proto už víme. Vy si ale ještě chvíli musíte počkat…

Od našeho návratu plynule pokračujeme v okopávání špenátu, kde nám pondělkem začala sklizeň č. 1, které se my přímo neúčastníme, respektive vše probíhá strojově, my namísto strojů používáme dřevěné okopávací hole, kde nám jako pohon slouží naše svalnaté ruce. Sklizeň č. 1 proto, protože bude ještě následovat sklizeň č. 2, kdy useknuté listy zelené barvy zase dorostou. Na poli máme hned několik různých druhů špenátů, které se liší jednak barvou a také chutí. Z toho plyne, že vrchní žrout, tedy ochutnávač, Kadel, ráno naběhne na pole, utrhne lístek a začne jej přežvykovat. Pokud je s kvalitou spokojen, zlodějka Ivet nenápadně zeleň kosí a statečně si jí cpe do kapes u overalu. K jídlu tak máme různě zelené druhy salátů, namísto salámu máme mezi toasty špenát, potřebuješ se vys…….mrkat, hle list špenátu, došlo už i na českou klasiku a to sice na knedlíčky s vepřovým a špenátem. Jediné co nám kazí naše každodenní zážitky je stále zamračené počasí. Stále musíme pracovat v dešti za nepříznivých teplot, což má za následek zvýšenou spotřebu čaje i kapesníků. Kdo by si myslel, že Nový Zéland je tropickým rájem, narazil by – vezměte si, že mrznout začalo již někdy v půlce dubna a sychravé počasí trvá dodnes. Nejsou tu sice tak mrazivé zimy, nicméně s opalováním je to tak půl na půl. Důležité ale je, že stále máme kde pracovat a také plánovat další naše výlety. Ještě než se vrátíme k “Ozi“ – už jste někdo z Vás jedl mořské vajíčko?? My tedy nikdy a z toho důvodu Kadel sebral odvahu a tuto pochutinu okusil díky našemu maorskému kamarádovi, který ji v ledových vodách oceánu ulovil. Odvahu sebral i malý Kenny Do, nicméně jak můžete vidět na výrazech našich tváří – mořské vejce, které je vlastně ohromný ježek, nám moc nezachutnalo. Slaný hlemýžď – to je přirovnání, které k tomuto zážitku sedí. Ivet ochutnat nestačila – prý musela držet kameru – ale my všichni stejně víme, že na takovéhle akce je moc velká poseroutka a nikdo jí takovéto výmluvy nevěříme. Na co ale poseroutka není je práce za větrných podmínek, jak budete moci vidět na další krátké ukázce, kde oba vypadáme, že jsme značně posílení alkoholem. Bohužel není tomu tak - ono se jinak v tom silném větru ani chodit nedá:

https://youtu.be/wrAACLo66LU

Naše plány a sny předtím, než jsme odletěli sem na druhý konec světa, byly “jednoduché“ – vidět nějakou exotickou destinaci, což jsme si díky Cookovo ostrovům splnili a můžeme si tedy tuhle záležitost škrtnout z našeho pomyslného snáře jakožto splněnou. Dalším naším snovým zážitkem bylo pořízení si známé fotografie z mostu spojující přístav Port Jackson, kterému místní přezdívají kvůli svému tvaru “Ramínko na šaty“. Na zmíněné fotografii v našem snu měla být zachycena budova Opery. Asi už všichni víte, kam tedy budou směřovat naše další kroky – ano správně – Sydney je správná odpověď, přičemž Austrálii tady nikdo z místních nenazve jinak než “Ozi“. Bude to pro nás spíše takový prodloužený víkend, nicméně k poznání Sydney a přilehlého okolí by tři noci čtyři dny měly stačit. Na christchurském letišti u přepážky “Check-in“ nás budou očekávat brzy ráno 20. Října, což je za chvíli. Musíme tedy ještě vydržet pár týdnu plení a můžeme se těšit na další zážitky. Nebojte, na Vás, milé čtenáře, samozřejmě nezapomínáme, o všech našich cestovatelských zdarech i nezdarech Vás budeme barvitě informovat. :-)