Kůlna

Pro zvídavé tedy pár slov o našem krásném pokojíčku, ze kterého by Vás přecházel zrak. Jak se zmiňujeme výše - tenhle blog Vám ťukáme od kancelářského stolu, ze kterého máme krásný výhled na třešňový sad, kam máme přístup kdykoliv se nám zachce, což pro nás znamená třešně každý den. Nejedná se o žádný luxus, nicméně největší výhodou je to, že jsme tu úplně osamoceni - přes den se tu a tam mihne Terry nebo Lynley, nicméně v čase, kdy se vracíme z práce tu není ani noha. Pokojík máme tedy pouze pro sebe, stejně tak kuchyň, sprchu a pozor - dva záchody. Všechny tyto užitečné místnosti se nacházejí dole a při běžném sezónním provozu jsou využívány zaměstnanci. Jelikož je již po sezoně, žádní zaměstnanci tu nejsou, pouze my dva. K dispozici tedy máme i vlastní ledničku na chlazení tekutin, neboť pod střechou je vcelku teplo a je nutné se řádně zapivovávat, respektive zavodňovat. Od našeho prvního bydlení se soustavně přibližujeme blíže a blíže dojezdové vzdálenosti do práce, přičemž bydlení v sadu není vyjímkou - příště bychom musel bydlet na parkovišti před továrnou, abychom dostáli naší tradici, nicméně oba doufáme, že poslední stěhování nás čeká na začátku dubna, kdy to však bude o dost těžší, jelikož do dvou titěrně malých kufříků budeme muset narvat vše, co jsme převáželi autem... nadvakrát.... :-D :-D Na celoroční obývání by to tedy nebylo, nicméně v letních měsících je to ideální sídlo, navíc ušetříme cca 3/4 nákladů, které jsme museli každý týden vynaložit na naše staré bydlení. Ale dost bylo řečí, důkaz místo slibů:

Pro případné zájemce samozřejmě adresa:

Další, pro nás podstatnou zprávou, byl náš návrat do Talley´s, kde jsme pracovali po celý rok. Pro nás by to mělo znamenat jistotu práce prakticky až do našeho odjezdu, což nás velmi těší. Z čeho už tak moc nadšeni nejsme je fakt, že to bude zase pěkná šichta. Pozorní čtenáři jistě vědí, že první plodinou, kterou jsme si tady při našem farmaření vyzkoušeli byla ta přerostlá, zelená, jako plevel rostoucí, cuketa. A jelikož se kruh uzavírá - v současné době už opět rveme cukety hlava nehlava. Z našich pracovních výkonů byli všichni kiwáci tak nadšeni, že oproti loňsku, kdy jsme měli sklízet pole o velikosti "pouhých" 5-ti akrů ( 1 akr = 4 047m² ), máme letos zasázeno akrů hned dvacet. Máme tedy co dělati, v práci jsme od rána do večera, nicméně nějak zásadně nám to nevadí, neboť si rychleji můžeme škrtat rychle plynoucí dny v kalendáři a pomalu, ale jistě, hledat ve stejném počítači dnů termín, ve kterém si zabalíme svých pět švestek a vyrazíme zpět do naší rodné krajiny. S naším pracovním vytížením Vám proto dáváme vědět, že blogy opět vydáváme každých 14 dnů, neboť nejspíše nebude o čem zásadním vyprávět. Kdo by nevěděl - může si pročíst naše první blogy, prohlédnout staré fotky, na kterých si představit naše stále více a více ohnutá záda a bude prakticky informován o naší aktuální situaci. :-) Příště tedy budeme moci nazvat další číslo "Rok života na Novém Zélandu", což se musíme pochválit, že jsme tu tak dlouhou dobu vydrželi, na stranu druhou - když se ohlédneme dozadu, přijde nám to jako pár týdnů.... Tak nezapomeňte - příště jubilejní roční číslo! :-)