Horké kamení

Tak a je to tady - v týdnu právě uplynulém jsme oslavili rok, který společně prožíváme zde na Novém Zélandu. Je to až k nevíře, jak ten čas letí, nicméně teď už můžeme říci, že to máme za pár a pomalu můžeme vyhlížet datum, kdy opět vkročíme do naší rodné země. Ale přeci jen to ještě chvíli potrvá, proto si prozatím budem(t)e muset vystačit s našimi obvyklými blogy. Co je tedy nového.

Nového není prakticky nic.  Před nedávnem jsme opět navštívili servis s naším vozidlem, ne však kvůli opravě, nicméně kvůli další STK, která dopadla výborně, tedy na jedničku a my tak můžeme dále brázdit silnice po levé straně. Dále samozřejmě pokračujeme v našem tradičním pracovním nasazení neb cukety rostou kvůli teplému počasí jako bláznivé. Do zaměstnání pochodujeme každý den, jelikož pokud bychom trhání vynechali byť jen na jediný den - asi bychom manko nedohnali a ty přerostlé zelené obludy by nás dočista zavalily. Chodíme sice od pondělí do neděle, nicméně jsme si vydupali odpolední směnu, která je pro letošek novinkou. Pracovní den pro nás začíná až ve 13 hodin, abychom na poli pobíhali prakticky až do setmění, tedy něco lehce kolem deváté večerní, kdy si sbalíme věci a razíme zpět k domovu. Únava se nám tedy lépe vstřebává, neboť si každý den můžeme přispat dle libosti a na naše polní zápasení jsme tak odpočati více, než tomu bylo před rokem a navíc jsme byli pochváleni za to, jak krásně voníme po šamponu a to od paní z výdeje pracovních obleků.

Na nový režim jsme si museli pár dní zvykat, nicméně jsme tady spolu sami už nějaký ten pátek, proto má každý přidělené svoje úkoly a činnosti. Jistě Vás nepřekvapí, že Kadel zde slouží jako takový "Vincek", který se hodí na ty méně precizní práce typu nákupy dle připraveného seznamu, péče o kondici vozu, mytí záchodů, praní prádla (toho horšího samozřejmě), stlaní postelí a tak dále. Naproti tomu Ivet vykonává ty preciznější práce jako je vaření obědů, slaďování oblečení na pole, praní prádla (bílého jak jinak), vymýšlení okrasných prvků a tak dále. Jak sami vidíte, rozhodně se tedy nenudíme, spíše naopak se pro nás dny stávají kratšími, což je ale dobře, neboť jsme se přehoupli do druhé poloviny ledna a za 14 dní, kdy se opět ozveme, budeme posílat pozdravy již z posledního letního měsíce, čili února.

Ještě předtím ale malá odbočka neb co by to bylo za blog, kdyby u něho chyběly nějaké fotografie. Již dlouho jsme nenabídli fotku nějakého jídla (naposledy posledně že). Už ani nevíme kdy, ale v jednom volném dni někdy na přelomu prosince a ledna jsme byli pozváni k našim maorským kamarádům na tradiční Hangi. Že nevíte, co to Hangi je? Opět tedy trocha chytračení - Hangi je tradiční způsob vaření maorské kuchyně, která se zde dochovala po stovky let. V praxi to vypadá tak, že na zahradě vykopete díru, do té naházíte kamení, které jste si například dovezli od moře, na kamenech rozděláte oheň a vyčkáte, než oheň dohoří a rozpadne se na uhlíky, které ohřejí, tedy spíše rozpálí kamení do vysokých teplot. Následně na kamení položíte kovový košík, který vystelete listy nějaké plodiny, kapusty kupříkladu či něčeho podobného. Jednak tím zabráníte propadávání a spálení pokrmu a také Vám jídlo chytne tu správnou listovou vůni. Co tedy dále - dále přihodíte do koše batáty, brambory nebo dýni nebo úplně všechno, jako v našem případě a na zeleninu položíte maso jakéhokoliv typu. My měli kuřecí, slepičí a kus ovce. Po vložení do díry na rozpálené kameny přikryjete pytlovinou či něčím lehce prodyšným a zahrabete zemí. Čekáte několik hodin a máte hotovo. Dobu čekání ze vyplnit popíjením piva či vína. Výsledná chuť samozřejmě není nic převratného, přeci jen je to jakási kombinace pečení a dušení, nicméně rozhodně pro nás zajímavý zážitek a pro Vás možná zajímavý typ, pokud by Vás omrzelo grilování - sáhněte po krumpáči a lopatě a můžete si sami vyzkoušet.