Docuketováno

Nadpis dnešního počtení je přesný - my máme docuketováno! V lednu, kdy jsme s těmi zelenými okurkami začínali jsme si říkali, že by bylo dobré, kdybychom to vše přežili a ve zdraví se dožili konce no a naše sny se staly skutečností, máme to za sebou, do budoucna sklizeň maximálně 4 - 6 ks cuket někde na záhonu na zahradě. Máme za sebou půlku února, což znamená, že se stále více a více blížíme k našemu dnes už vysněnému datu odletu. Na to si ale budeme muset ještě nějakou tu chvíli počkat. V nejbližší době nás ještě čeká putování na jih, konkrétně bychom rádi objeli celý jižní ostrov v horizontu 14 dnů. Plán na příštích několik dní je tedy následující:

V závislosti na nabídce práce bychom v nejbližších dnech vyrazili na rozlučku s naším autobusem. Počasí zde je jakžtakž obstojné, i když na fotografiích níže můžete vidět menší záplavy, které způsobil vytrvalý páteční déšť, jehož část jsme strávili na promočeném poli, nicméně cestování bychom rádi prožili v posledních náznacích léta, proto nebudeme váhat, jelikož itinerář se zevrubným plánem cesty máme dávno připravený. 

Oba přiznáváme, že už těch polních radovánek máme plné kecky, ani tak nám nejde o práci jako takovou, ale spíše o naše kolegy z různých koutů světa, se kterými trávíme každý den, již více než měsíc a půl no a řekněme to kulantně - máme už takovou "ponorkovou" nemoc. Doufáme tedy, že budeme mít štěstí a dny následující budeme moci prožít s naší starou partou "Hic", jelikož tongánec Hopo se již vrátil z vánočních radovánek, na které se odebral v prosinci. Nutno podotknout, že se vrátil o poznání kulatější, což náš Kien (známý též jako "Opička") okomentoval slovy, že je Hopo tlustý, neboť doma jí jenom koně a krávy, což je mimochodem pravda, neboť jsme kdysi byli na farmě svědky nepěkné události, kdy se kůň zamotal do drátěného oplocení a do rána tam jaksi zdechnul. Hopo neváhal a hned se jal ptát našich šéfů, zda-li je kůň k mání, dokud je ještě čerstvý, že má kamaráda, který by to hned mohl naporcovat. Toť tedy krátká vsuvka od našich kamarádů aneb Ano šéfe z Tongy. Zpět tedy k plánům - tak jako tak - až se vrátíme zpět, bude již podzim, čili březen. Tenhle měsíc pro nás bude rozlučkový, co se Nového Zélandu týče, neboť platnost našich víz se blíží svojí expiraci, proto je nasnadě začít odkrývat karty, neboť se nám zde stále množí dotazy typu kdo, kdy, kde, jak, případně s kým.

V čase psaní tohoto psaní nám pomalu začíná dozrávat víno, které je všudypřítomným doplňkem nazelenalé země v okolí kraje Marlborough. Majitel našeho obydlí samozřejmě není výjimkou, což nám umožňuje procházet se mezi vinicemi a kontrolovat kvalitu opečovávaných hroznů.

Kdeže jsme to skončili? Aha, cesta domů,takže domů se dostaneme.............. v dubnu. Přesné datum od nás ještě nečekejte - my ho zatím stále nevíme, nicméně Nový Zéland bychom chtěli opustit 11. dubna 2017. A teď samozřejmě kudy - ti z Vás, kteří po prohlédnutí globusu tipovali cestu "zprava", tedy takovou šnečí cestu kolem světa, měli pravdu. Rádi bychom zavítali na západní pobřeží Spojených států amerických (tedy pokud nás tam Donald pustí), konkrétně do města známého strmými ulicemi, lanovou tramvají, věznicí Alcatraz a především téměř 3 km dlouhým mostem Golden Gate. Z nápověd jistě poznáváte San Francisco. Zde bychom se chtěli zdržet dvě noci, prohlédnout si vše výše popsané a následně se přesunout na druhou stranu USA, na pobřeží východní, tedy o něco blíže k domovu. Nápovědy asi nejsou třeba, nicméně jen pro pořádek - Empire State Building, Socha Svobody, Wall Street, Manhattan, Time Square a tak dále. No zkrátka New York a naše rychlá zastávka na cca 3 až 4 dny. 

Jak vidíte sami - plány jsou to smělé, nicméně říkáme si, že by přeci jen byla škoda jen tak proletět půlku světa a neprohlédnout si zase jiný kraj, i když za dobu našeho zaoceánského pobytu máme cestovatelských zážitků více než dosti. No a po naší americké zastávce už nezbývá nasednout do letadla směr Evropa, kde by se pomalu mělo probouzet jaro a my bychom tak pro letošní rok tak nějak vynechali tu pravou zimu. No i když - volný víkend si vyplňujeme pitím teplého čaje u radiátoru, neboť teploty jsou stále neletní. Proto odpočíváme, lenošíme a tak nějak vstřebáváme volno, neboť pracovní šichty pro nás byli rutinou více než 50 dní v kuse. 

 

Zpět s naším blogem budeme tedy v březnu, avšak těžko říci, zda-li již budeme mít projetý celý jižní ostrov, tedy blog nabitý opět nějakými zážitky, či tradiční pracovní nudu. Tak jako tak si nás opět nalaďte na stejném kanálu, aby Vám neunikla žádná zásadní informace či novinka. Na viděnou zase za "pár" dní!