Číňan kam se podíváš

Takže zase po týdnu můžeme navázat na naše povídání o zemi koal, klokanů, Krokodýla Dundeeho, či slanných koláčů Pavlova. Krátká vsuvka do reálného života - čtvrtkem jsme zakončili špenátovou sezonu, která pro nás trvala více než dva měsíce, avšak pokud se ohlédneme zpět - přijde nám to jako týden. Takže vlastně jako všechny zážitky zde zažité a prožité. Na poslední den nám náš šéf na farmu dovezl karton piva a koblihy, abychom si o pauzách mezi posledním plením mohli doplnit síly. Blog to bude pestrobarevný, jelikož jako první následuje tradiční výpravně-zemědělské video o tom, jak taková sklizeň zeleného listí vypadá. Ale hned po tom zase zpět k Aussie, než všechno stihneme zapomenout:

Sobotní ráno nám nabídlo dosti nedovolenkové počasí a to sice déšť. Jelikož Kadel strávil minulý večer ve svojí "kanceláři", nikým nerušen, delší časový úsek, byl i na tuto situaci připraven. Jak to tak u velkoměst bývá - vždy se v každém z nich najde nějaká ulice či budova, která je vyhlášená pro ten typ lidí, který je závislý na nakupování. A ani Sydney není výjimkou - pro tyto nadšence zde slouží budova Queen Victoria Building, jejíž majestátní vzhled si budete moci prohlédnout ve fotogalerii. Samotná budova zvenčí vypadá spíše jako muzeum, nicméně především interiér učaroval i takovému odpůrci trávení času v supermarketech, jako je Kadel, Nutno podotknout, že obchody typů Fast Food či Kaufland by jste zde hledali marně, jelikož budova je přeplněna butiky světoznámých značek, což bylo něco pro "nadšenkyni" Ivet. Kadel si bohužel a samozřejmě nechtěně, náhodou, zapomněl peněženku doma - proto jsme vyhlédnuté diamantové hodinky v ceně 45 000 dolarů ( 1 AUD=18,4 Kč) musel nechat ležet v obchodě, co se dá dělat, snad příště... V té době se nám počasí už lehce umoudřilo, proto jsme si řekli, že si den zpestříme zajížďkou do Olympijského parku, který svůj úkol splnil již před 16-ti lety. Bohužel nás opět tlačil čas, proto jsme zde strávili pouze několik desítek minut a vypravili se zpět do centra, kde jsme měli v plánu další atrakce. Vy se můžete pokochat zde a následně pokračovat ve čtení:

Bez deštníku se vracíme zpět do města, kde se chystáme navštívit historický dům, který byl otevřen v roce 1834 aby se zde mohli sjíždět místní farmáři a nabízeli tak prodeji své produkty. Doba pokročila, Paddy's market je stále otevřen, stále slouží k obchodování, jen místní farmáře vystřídali čínští trhovci, kteří kompletně zaplnili tuto historickou budovu. V Sydney tou dobou trávíme třetí den a musíme přiznat, že asijskými přistěhovalci se město jen hemží. Spíš si tak říkáme, kde by celý australský lid byl, kdyby zde tito šikulové nebyli, jelikož prakticky každý krámek, občerstvení a služby nabízí pouze tento typ žlutých lidí, který má otevřeno sedm dní v týdnu. Tak nějak jsme na to byli připraveni jelikož Kien nás na poli informoval, že spoustu lidí především z Číny žije v Austrálii již po několik generací a díky jejich pracovitosti jsou z nich boháči, což jim závidí i místní "původní" obyvatelé. Sám Kien má v Melbourne příbuzenstvo, které má obchod s grilovanými kuřaty a opravu starých gaučů - vlastní dům na pláži a několik aut... Ale to je jiný příběh :-) Zpět na tržnici - kromě tradičních kabelek a oblečení je zde k sehnaní přemnoho suvenýrů a také čerstvá zelenina a ovoce. My samozřejmě zakupujeme nějaké suvenýry, několik kabelek a také Papáju, jelikož jsme (Kadel) od rána celí hladoví a nervózní. Den se pomalu přehoupává přes poledne, proto se dráhou přesouváme zpět na pokojíček, kde si trochu dáchneme, odložíme přebytečnou zátěž z batohu a vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství, napřed ale opět nějaký ten obrázek pro lepší představu:

Na pláž Bondi jsme se dostali autobusem, který na nás čekal hned u výstupu z metra. Během pár minut jsme se tak mohli ocitnout na nejoblíbenějším místě, co se místních surfařů týče. Pláž vypadá přesně jako ta ze seriálu Pobřežní hlídka, nicméně tady musí mít Mič Bjůkenen pořádnou větrovku, jelikož by díky studenému vichru, oblečen pouze do malinkých trenýrek, nejspíše umrzl. Kadel měl původně v plánu koupání, nicméně z teplého svetru se mu vylézat ven příliš nechtělo, mohutné vlny jen umocňovaly jeho rozhodnutí. Tak alespoň smočit nožky v Pacifiku. Z koupání tedy nic nebylo, proto jsme vyrazili na krátkou procházku po hřebenech pobřeží, které nám ukázalo pláž Bondi ze všemožných úhlů. To už se však začalo připozdívat a my, unaveni po celodenní šichtě, jsme v klikatých uličkách hledali zastávku autobusu, který by nás odvezl zpět k centru města. Nicméně kdo by si myslel, že se zážitky pro tento nabitý den, máme útrum - mýlil by se. Ještě před spaním se jen na skok vracíme nazpět do Čínské čtvrti, kde nás do jedné z asijských restaurací zatahuje na ulici postávající personál a my tak ještě před spaním zkoušíme obohatit kulturou naše pupky. Bohužel náš čas v hlavním městě Nového Jižního Walesu se pomalu, ale jistě chýlí ke konci, nicméně máme před sebou ještě neděli. Na fotkách si všimněte skromného bazénu "u moře" - nám by se takový rozhodně zamlouval :-)

Neděle pro nás znamená opětovné balení našich batůžků, které jsou však objemnější díky pořízeným suvenýrům, klokan se nám sic do batohu nevešel, proto si domů vezeme alespoň bumerang, kterým lze skolit zvíře velikosti obtloustlé ovce. Letadlo na nás však čeká až v podvečer, navíc dle informačního emailu, o hodinu zpožděné, proto máme více času na naše poslední dva cíle a sic na Zoo, kde máme v plánu okouknout především medvídka Koalu, a také Královskou botanickou zahradu, ze které je prý překrásný výhled na budovu Opery a přístavního mostu. Nejprve tedy Zoo, kam si doplouváme lodí, jelikož se nachází na opačné straně přístavu. Nejprve tedy po ránu nástup na palubu parníku a šup, během deseti minut, za pomoci autobusu, stojíme před branou do Zoo Taronga. Na prohlídku máme vyhrazené celé dopoledne, nicméně trošku náš plán prodlužujeme a díky tomu máme uvnitř našeho fotoaparátu zase další přírůstky. Takže nyní uvidíte jak Koalu, tak Klokana a pozor - i Tazmánského čerta, vše "říznuté" opět fotografiemi Opery a okolí, tentokráte z paluby parníku. Fotografie především fauny prosím zde, mimo jiné - nově objevený 18. druh tučňáka:

Poslední naší zastávkou, která stála za zmínku a kterou jsme inzerovali v předešlém odstavci je tedy Royal Botanic Garden. Jedná se o zelenou plochu, pár minut od centra města, která přímo vybízí k povalování se na perfektně zastřiženém trávníku. Kéž bychom měli více času a mohli si zde válet šunky dle libosti. Namísto toho však naše kroky vedou na místo známe jako Křeslo slečny Macquirové, ze kterého je parádní výhled na... Na co?? No ano, správně, opět na naši Operu, Most a tak dále a tak dále... Tak to bylo tak nějak vše - cestu zpět na letiště jsme si zpříjemnili zastávkou na čínském tržišti, kde jsme reklamovali kabelu, která se Ivet jednak nelíbila (proč si jí tedy kupovala???) a jednak se již za ten den nošení stihla rozpadnout. Po krátkém křiku se domáháme náhrady, dlabanec před vyzvednutím zavazadel a zase zpět na letiště, z letiště do našeho vozu, vozem domů, doma do postele...

Uff, dnes to tedy bylo zdlouhavé, přesto máme na závěr připravený bonus v podobě videa, kde jsme jen ve zkratce zachytili ty okamžiky, při kterých jsme stačili vytasit naše záznamové zařízení ze dna batohu. Video je doprovázeno tradičním aboridžinským hudebním nástrojem zvaným Didgeridoo, čili dlouhou trubkou. No hudba je to líbezná, přímo vyzývá k tanci :-D

Tak to byl alespoň takhle ve zkratce náš výlet do Austrálie, kde jsme strávili sic krátký časový úsek, nicméně líbilo se nám více než dosti. Až jsme si říkali, že jsme si pro naše roční putování vybrali špatnou zem :-) Abychom ale nezlenivěli - pracovníci našeho plánovacího oddělení již v současné době opět zavaleni prací, jelikož již brzy máme v plán další cestu, kam to bude, co máme v plánu, kdo bude mazat svačiny a vše ostatní se dozvíte již v příštím čísle. Loučíme se s Vámi s tím, že opět tvrdě dřeme na tom, abychom Vám mohli doručit kvalitní obrazové a zvukové zážitky...