Chleba

Dovolená pro nás vlastně začala již středečním odpolednem, kdy jsme hned po práci osedlali náš vůz a vyrazili vstříc cca 4 hodinové jízdě do města Christchurch, kde jsme měli v plánu dopřát si krátký spánek v jednom z přilehlých kempů tak, abychom si po ránu mohli co nejdéle přispat a následně se hbitě přesunout na letištní přepážku k vyzvednutí jízdenek na letadlo. Byl krásný slunečný den, krajnice rychle ubíhala směrem vpřed, byl to až moc krásný a pohodový den na to, aby se něco nestalo. Začalo to stmíváním, kdy nám řachla žárovka v jednom ze světel, nasnadě bylo pokračování s nefunkčním motorem, které nakonec nebylo tak hrozné, nicméně na klidu nám to nepřidalo, jelikož za úplné tmy jsme dorazili do kempu vzdáleného cca 20 km od letištní plochy. A komu by se tu dálku chtělo jít pěšky, natož kolem třetí hodiny ranní... Se sevřenými zadnicemi jsme tedy ulehali ke spánku na lóži našeho vozu s tím, že za padající ranní rosy budeme schopni náš bitevník rozpohybovat a naše výletování neskončí dříve, než vůbec stihne začít. Časně ráno nebo spíše v noci nám zvoní budík, který vlastně ani nepotřebujeme, jelikož nás začínají chytat křeče do našich stále pevně sevřených sedacích partií. Ihned se přesouváme na přední sedačky, zasouváme klíček do zapalování, zavíráme oči. Naštěstí vůz startuje bez problémů, honem na parkoviště a letištním minibusem pro letenky. Po třech hodinách letu, který jsme prospali, se naše údy dotýkají australské pevniny. Po tradičním imigračním šacování a vyptávání pokračujeme rovnou na stanici metra a za pomoci barevné mapky MHD se přesouváme do přístavu na krátkou obhlídku centra města, jelikož je zde díky tří hodinovému posunu teprve osm hodin ráno. Pořizujeme první z cca milionu fotek Opery a Harbour bridge, po svačince nás metro převáží do nitra našeho ubytování v nedaleké čtvrti Kings Cross, kde máme rezervovaný skromný pokojík. Skromný myšleno především rozlohou, tzn. pokud se jeden z nás chce v místnosti otočit, musí vycouvat zpět na chodbu, otočit se do požadované pozice a zase zaplout zpět. :-) Ještě rychle na nákup obžerstvení a tekutin na dny následující a hybaj zpět do města. Jaké bylo naše nadšení, když jsme si v supermarketu mohli zakoupit krájený salám, krájený sýr a pozor - dokonce i chleba!! Chléb, který se nápadně podobá tomu našemu. Pro nepravidelné čtenáře našich poučných blogů jen doplňujeme, že se zde na Novém Zélandu již více jak 10 měsíců futrujeme jenom a pouze toastovým chlebem, případně pečivem, připomínající vánočku! Proto naše nadšení, extáze, jsme v ráji. Nejraději bychom Vám odprezentovali fotky krajíců chleba, ale počkejte - no jo vlastně, Opera, tak nic, musíme zpět do "práce". Na lenošení tedy nemáme čas, šup zpět do centra trochu rozpohybovat čočku fotoaparátu. Ve fotogalerii to, jak šel čas, rozpoznáte podle bagáže, kterou jsme již mohli nechat na pokoji:

http://kadelaivetnazelandu.rajce.idnes.cz/Prijezd_na_OPAL/

Sic na dovolené, nicméně žádné lenošení - další den pro nás též začal za šera. Čekal nás opět brzký start, jelikož jsme měli v plánu navštívit cca 100 km vzdálené pohoří, které místní nazývají Modré hory. Opět musíme ocenit systém místní městské dopravy, no městské - v tomhle případě spíše krajové. Po zakoupení karty na "městkou" dopravu se můžete pohybovat na celém území Nového Jižního Walesu (!!809 444 km2!!) vlakem, metrem, autobusem, tramvají i lodí. Stačí si jen kartičkou pípnout při nástupu a zase odpípnout při výstupu - přestupy mezi jednotlivými stanicemi či způsoby dopravy řešit netřeba. Díky našemu časnému příjezdu se nám daří poměrně rychle okouknout Tři sestry, což je aboridžinský název pro skály, které budete moci shlédnout níže. Sester bylo původně devět, nicméně čas na nich více než zapracoval a tak zůstaly pouze tři. Dále se po úbočí hor přesouváme na stanici lanové dráhy, která nás převeze do Scenic World, kde si budeme moci vyzkoušet další dvě lanovky nebo také to, jaké to je, utrácet australské $$$ v obchodu se suvenýry. Společnost nám dělá jak překrásná krajina, tak papoušci, kteří si vesele přeletují nad hlavami a dosedají na větve Eukaliptusu či zatočené kapradiny Ponga. Na některých fotografiích lze vidět modrý nádech, kterými jsou tyto hory obklopeny a podle kterého tedy nesou i název Blue Mountains: 

http://kadelaivetnazelandu.rajce.idnes.cz/Modre_hory/

Škoda jen, že na návštěvu onoho místa máme vyhrazený pouze den, rádi bychom strávili delší časový úsek, nicméně hlad, tedy plán, nám velí, pomalu se vracet nazpět.Každý páteční večer se totiž v Čínské čtvrti v Sydney pořádají večerní trhy, jejíchž nedílnou součástí je i asijská kuchyně. Rychlá zastávka na ubikaci, přebalení se do nových obleků a zpět do víru velkoměsta. Hladoví po celém dnu do sebe hrneme různorodé pochutiny, jejichž názvy si ani nepamatujeme. Co nám utkvělo v hlavě je však bambusový drink - to máte tak, vezmete bambus, strčíte ho do něčeho, co připomíná řezačku na dřevo a voilà, máte nasládlé pití. Chytří to lidé tihle šikmoočka. Samozřejmě jsme si nechali vystavit účet, abychom si mohli ověřit, zda-li nás malý pikolík nenatáhl, viz prohlížení zachycených momentek dále. S nástupem tmy se náš den chýlil ke konci a my se tak davem prodíráme zpět na oba druhy nabízených kolejových doprav:

http://kadelaivetnazelandu.rajce.idnes.cz/Sikmooka_ctvrt/

Ale ani zpět na pokoji nemůžeme lenivět - je třeba naplánovat program na další dny. Kadel proto usedá do své dočasné "kanceláře", která je však dosti blízko hlavního obývacího pokoje. Nevadí, lze tak vyřídit více věcí najednou: